Mé první šestinedělí
Jdu s kůží na trh. Mé první šestinedělí bylo příšerné. V těhotenství jsem si četla spoustu knížek o porodu ne ze strachu, ale proto, že mě téma moc bavilo. Užila jsem si krásný porod, ale to co následovalo potom, už tak hezké nebylo. Myslela jsem si, že vše naskočí samo. Mateřský instinkt 🙂
Prdlačky. Na šestinedělí jsem se vůbec nepřipravila. Nevěděla jsem nic o kojení, přebalování, konejšení, uspávání, nošení – prostě NIC. Byla jsem první těhotná ve svém okolí. Všechny mé bezdětné kamarádky se na mě chodily koukat (trošku, jak do zoo), ale bohužel mi s ničím poradit nemohly. Syn byl hodně ubrečený a rodina si myslela, že mám málo mléka. Já měla ale na tričku neustále kola jak mi to všude teklo samo, bez vložky do podprsenky jsem nemohla vyjít ven. Zkoušela jsem kontaktovat laktační poradkyně, ty ale měli čas až za týden a já myslela, že zítra už definitivně zešílím 🙂 . Co bych tehdy dala za poporodní dulu. Naštěstí jsem měla jednu dobrou kamarádku s tehdy 9 měsíčním chlapečkem, která sice bydlela 45 minut ode mě, ale byla se mnou pravidelně v telefonickém kontaktu. Pomáhala mi, sdíleli jsme spolu každodenní radosti i strasti a navzájem jsme se podporovali. Luci, děkuji ti za to ještě jednou, byla jsi můj strážný anděl.
V porodnici mi neřekli nic o tom, jak se mám o sebe po porodu starat. Nevěděla jsem, že mám první dny ležet, odpočívat, čerpat síly. Když byly synovi 3 měsíce, šla jsem si vesele zahrát s manželem squash, načež jsem si pěkně rozhasila pánevní dno. V šestinedělí jsem se chovala, jako by neexistovalo. Vařila jsem, uklízela, prala, hostila návštěvy. Únava mě doběhla, když bylo synovi 6 měsíců. Byla jsem neskutečně vyčerpaná. Dnes už vím, jak moc jsem své první šestinedělí podcenila a že štěstí přeje připraveným.
Druhé šestinedělí
Bylo jiné i v tom, že jsem rodila doma. Jestli jsem si o prvním porodu myslela, že byl krásný, tak ten domácí byl překrásný. První okamžiky po narození dcery jsem si neskutečně vychutnávala. Dcera se do 20 minut sama přisála. Kontakt kůže na kůži jsem si dopřávala celé první týdny. Prvních 10 dnů jsem se rozhodla strávit v posteli. Vytvořila jsem si v hlavě plán na šestinedělí a domluvila se s manželem, babičkami a kamarádkami – s čím by mi mohli pomáhat. Už jsem nikoho nehostila. Jídlo mi muž nosil až do postele a já se věnovala pouze dceři a synovi. Hodně maminek mě kontaktuje po porodu s tím, že nezvládají staršího sourozence. Já jsem to vyřešila tak, že jsem synovi koupila různé knížky se samolepkami, luštěnky, malování, čtení apod. Prostě zábavu do postele. On věděl, kde mě najde a když si chtěl se mnou hrát, tak za mnou přišel a měl vždy dveře otevřené. Šestinedělí nám vyšlo zrovna na prázdniny, ale stejně bych ho nechala ze školky doma, protože jsem ho nechtěla někam odsouvat. Podotýkám, že syn je velmi temperamentní a hodně ukřičený, ale velmi mě překvapil, že si na mé odpočívání rychle zvykl. Vyhovovalo mu, že jsem na jednom místě a nemusí mě nikde hledat. Ellence často čuchal k hlavičce (což vyplavuje oxytocin i u sourozence) a říkal, jak je krásná.
Celé šestinedělí jsem si podvazovala bříško (i vleže), velmi mě to usnadnilo pohyb a přišlo mi neskutečně příjemné, jak mi to zahřívá vnitřní orgány. Nechala jsem si zpracovat placentu a celý první půl rok jsem si dodávala energii placentovými kapslemi, které vřele doporučuji. Po odchodu očistek jsem si dělala napářku z čerstvě rozkvetlého měsíčku lékařského, rozmarýnu, maliníku a šalvěje, tedy bylin, které mi zrovna rostly na zahrádce. Dopřála jsem si i dvě masáže, jednu od poporodní duly bylinnou koulí a olejem, druhou ženskou energetickou masáž.
Co se týká jídla, měla jsem hodně připravené dopředu, hlavně vývary a omáčky. Pár jídel umí uvařit i můj muž, jinak nám jídlo vařila babička a sem tam něco donesly kamarádky. Pár dnů se neuklízelo, o prádlo se staral deset dnů můj muž. Pak už jsem se začala do denních činností v domácnosti zapojovat i já, ale už s tím rozdílem, že jsem vnímala své tělo a když jsem cítila únavu, prostě jsem odpočívala. Sem tam mi syna pohlídaly i kamarádky, když se chtěl jít vylítat na hřiště. Jinak přestože nejsem moc velký příznivec toho, aby děti koukaly dlouho na televizi, když dcera spala a syn křičel, prostě jsem mu pustila pohádky a šla si lehnout. Tím, že je zapínám výjimečně, vím, že u nich vydrží sedět a koukat velmi dlouho. Dávala jsem prostě už přednost sobě, protože jsem věděla, že na mě v domácnosti všechno stojí i leží, že když já nebudu v pořádku a v pohodě, tak nebude fungovat vůbec nic a nechtěla jsem mít znovu problémy s pánevním dnem. Šetřila jsem si energii do celého prvního roku Ellenky. Vždyť kdy si žena odpočine?
V šestinedělí, a pak až v hrobě… 🙂
Proto ženy, nebojte se požádat o pomoc a nebojte se odpočívat a dopřejte si vaši poporodní dulu. Vše se Vám mnohonásobně vrátí. Skvělé je si připravit nejen Porodní plán ale i Plán na šestinedělí. Krásný vzor vám když tak mohu poslat e-mailem. Stačí když mi napíšete tady do komentáře, nebo zprávou vaši adresu. Žena v šestinedělí potřebuje být opečovávaná, hýčkaná, obklopená krásnem a láskou. Dopřejte si být královnou a nebojte se přijímat. Rozdávat budete ještě v životě až až.
