Proč web Přechod v maminu?
Když se řekne slovo přechod – většině lidí se vybaví klimakterium zralé ženy, kdy dochází k útlumu funkce vaječník a zastavuje se tak menstruační cyklus. Není to ale jediný přechod, který žena ve svém životě zažije. Prvním přechodem je, když dívka začne menstruovat a stává se tak ženou. Druhým přechodem, na který se v dnešní době nedává příliš důraz je právě přechod v maminu. Tato velká změna začíná pro ženu již v těhotenství. Ženě se začíná pomalu měnit tělo, často jí není dobře, je unavená, je ovlivněna řadou hormonů, vypadávají ji vlasy – vše ji upozorňuje na to, že začíná velká změna v jejím životě.
Dnes již bohužel nežijeme v pospolitosti žen a dětí, takže většina maminek se setkává s novorozencem právě až po narození jejich vlastního miminka. Začátek mateřství máme proto stížený, nemáme odkoukáno kojení, přebalování, uspávání atd. Vše bývá nové a jelikož předchozí dvě generace (naše maminky a babičky) velmi často nekojili, miminka nenosili v šátku, používali úplně jiné pleny, neznali bezplenkovou metodu, nechávali miminka vyplakat (tak se to prostě dříve dělalo a učilo), tak ani oni nám často nemohou poradit a pomoci, tak jak bychom si představovali, pokud chceme být tedy kontaktním rodičem.
Poporodní péče je v tomto případě naprosto zásadní pro ovlivnění psychického a fyzického stavu mámy. Až 15% žen dnes trpí poporodní depresí. Ženy potřebují utvrzení v tom, že to co dělají, dělají dobře, obzvlášť mají-li uplakanější miminko. Poporodní dula podporuje ženu ve sžívání s jejím miminkem, dodává jí sebedůvěru, může ji uklidnit, vyslechnout a hlavně ji podporuje v jejích mateřských schopnostech. Nabízí velmi komplexní péči v začátcích mateřství i později, na rozdíl třeba od laktační poradkyně, která pomáhá pouze s kojením, poporodní dula může naslouchat porodnímu příběhu, pomoci ženě s hojením po porodu, podvazováním bříška, může pomoci zkoordinovat její nový život (co se týče vaření, jak to zvládat když už v rodině nějaké děti jsou, chod domácnosti celkově apod.). Později ji může naučit miminko vázat do šátku, poradit ji jak miminko uspávat, jak praktikovat tzv. bezplenkovku, s prvními příkrmy atd. Maminka nemusí číst řadu knih a navštěvovat různé kurzy, poporodní dula jí tyto informace předá v pohodlí jejího domova, žena nemusí s miminkem dokonce ani nikam chodit.
Můj manžel mě po narození syna neoslovoval jinak než „mamino“. Dlouho jsem si neuvědomovala, jak moc mě toto oslovení rozčilovalo. Nechtěla jsem být pouze „maminou“. Chtěla jsem se dál věnovat svým koníčkům a zálibám. Uvnitř jsem si uvědomovala, jak moc je důležité, abych i já uspokojovala a naplňovala své potřeby. Maminka, která není spokojená, nemůže plně uspokojovat potřeby svého děťátka. Neuměla jsem si říct o pomoc. Uběhlo víc než pět let a před vámi stojí úplně jiný člověk. Díky tomu, že byl malý tak „náročným“ miminkem a batoletem, jsem se v jeho dvou letech rozhodla, stát se poporodní dulou – oporou všem ženám, co zažívají podobný či úplně jiný příběh. Přechod v „maminu“ nemusí být tak náročný v případě, že máte u sebe alespoň jednu ženu, která vás umí vyslechnout, poradit, povzbudit, být vaší oporou, postará se o vás ve chvílích, když to potřebujete.